Předseda představenstva Spolany a generální ředitel Unipetrolu Pavel Švarc v dubnu 2002 zvítězil s přehledem v 11. ročníku ankety Ropák roku[i]. V hlasování o Zelenou perlu roku Švarce od vítězství dělil jediný stupínek, když pomyslné stříbro získal svým komentářem k únikům desítek tun chlóru do Labe: „V podstatě jsme nachlórovali Labe, s nadsázkou se dá říci, že jsme něco učinili i pro hygienu[ii].“

Nedlouho po vyhlášení výsledků ankety Švarcův právní zástupce JUDr. Stanislav Devátý (bývalý ředitel české civilní tajné služby BIS) odeslal Dětem Země dopis, kterým požadoval od organizatorů ankety veřejnou omluvu za to, že se Švarc stal Ropákem roku 2002 i „za osobní angažovanost na přidělení několikamiliardové veřejné zakázky na sanaci Spolany bez výběrového řízení, což nyní šetří policie a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže“[iii].

Děti Země však Švarcovu výhrůžku žalobou zveřejnily a jednoznačně ji odmítly, protože k omluvě neviděly žádný důvod:[iv] „Titul Ropáka roku získal pan Švarc zcela po zásluze a nevidím žádný důvod pro omluvu,“ uvedl místopředseda Dětí Země RNDr. Miroslav Patrik. Švarc nicméně podal 14. srpna 2003 žalobu, kterou od Dětí Země Brno žádá odškodnění sto tisíc korun a veřejnou omluvu. Koordinátor anket Ropák roku a Zelená perla znovuopakoval, že nevidí žádný důvod pro omluvu a dodal, že "Děti Země tuto žalobu odmítají jako nebezpečný pokus o zastrašování. V našem vyjádření pro soud jsme proto vše vysvětlili a zároveň jsme navrhli svědky, kteří doloží oprávněnost důvodů nominace pana Švarce na ropáka," uvedl Patrik[v].

Zajímavé je, že Švarcovi údajně nevadí samotné vítězství v anketě Ropák roku a nezpochybnil ani 7 dalších důvodů pro udělení ceny, kterými byly vzhledem k jeho funkcím generálního ředitele a předsedy představenstva Unipetrolu, a. s. Praha a předsedy představenstva Spolany, a. s. Neratovice[vi]:

1)      Hlavní zodpovědnost při únicích toxických látek ze Spolany při srpnových povodních i mimo ně,

2)      nedostatečné protipovodňové zabezpečení objektů a pozemků zamořených rtutí a dioxiny ve Spolaně,

3)      systematické odmítání převzetí odpovědnosti za vzniklé škody a za neochotu odškodnit občany postižené úniky chlóru, dioxinů a dalších toxických látek ze Spolany během povodní,

4)      neposkytování informací souvisejících s kontaminací Spolany a jejího okolí veřejnosti, respektive za pozdní a neúplné informování o únicích chemických látek v průběhu opakovaných chlorových havárií a v době po zaplavení Spolany srpnovou povodní,

5)      bagatelizování zdravotních a ekologických rizik vyvolávaných starými ekologickými zátěžemi, průmyslovými haváriemi a povodněmi ve Spolaně,

6)      hlavní zodpovědnost a osobní angažovanost při urychleném spouštění nejnebezpečnějších technologií chlorové chemie (po odstávce způsobené výbuchem a povodněmi) bez dokončené bezpečnostní zprávy Spolany a jejího projednání s veřejností,

7)      za ignorování výzev ke zjištění znečištění Spolany toxickými látkami, jako jsou polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany či polychlorované bifenyly, přičemž donedávna odmítal i souvislost znečištění těmito látkami s výrobou chloru, a tedy i PVC.

Projednávání sporu začalo u Krajského soudu v Brně 28. listopadu 2003[vii]. Soudce JUDr. Milan Páleniček však svědky navržené Dětmi Země odmítl předvolat a rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 24 C 47/2003-150 ze dne 1. března 2004 vyhověl Švarcově žalobě. Podle rozsudku by byly Děti Země povinovány uveřejnit omluvu specifikovanou ve výroku rozhodnutí, odstranit ze svých internetových stránek tvrzení, že Švarc získal titul Ropák roku 2002 „za osobní angažovanost na přidělení několikamiliardové veřejné zakázky na sanaci Spolany bez výběrového řízení, což nyní šetří policie a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže“ a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl odůvodněn tím, že byly splněny všechny podmínky pro vznik odpovědnosti Dětí Země za neoprávněný zásah do osobnostních práv Švarce.

Děti Země však proti rozsudku podaly 20. května 2004 odvolání, které dodatečně odůvodnily podáním z 3 června 2004, ve které mimo jiné uvádějí, že "neprovedením jediných relevantních důkazů, jimiž mohl prokázat opodstatněnost ... tvrzení, porušil soud právo na procesní obranu, tedy na spravedlivý proces"[viii].

Do doby dokončení textu napadlo v této kauze rozhodnutí.