Manželé Štruplovi opakovaně žádali vedení Spolany Neratovice o odškodnění za kontaminaci svých pozemků v obci Libiš. Jejich pozemky jsou vzdáleny jen několik set metrů od areálu podniku a protéká jimi tzv. libišská strouha, která vytéká ze Spolany. Na pozemcích manželů Štruplových byly po povodních naměřeny koncentrace dioxinů a polychlorovaných bifenylů, které přesahují průměrné hodnoty nalézané v ČR průmyslových aglomeracích[i]. V tkáních kachen chovaných na těchto pozemcích byly nalezeny koncentrace dioxinů a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým účinkem, které vysoce překračují limitní hodnoty (viz kapitola Dioxinové kachny)[ii].

Spolana odmítla vyplatit Štruplovým odškodnění a generální ředitel chemičky Miroslav Kuliha dokonce v televizním vysílání obvinil z možné kontaminace i majitele zamořených pozemků: "Nechť se najde někdo, kdo odpoví na otázku, jak se to tam dostalo jinou cestou, než že si to tam ti lidé zanesli sami nebo jim to tam někdo jiný rozsypal."[iii]

Proto podala rodina Štruplových zastoupená advokátem Mgr. Václavem Vlkem u obvodního osudu pro Prahu 2 žalobu na jak na firmu, tak i na Fond národního majetku ČR. V možnostech žalobců totiž není znát vnitřní vztahy mezi oběma subjekty, které jsou založeny na utajované smlouvě o zodpovědnosti za staré ekologické zátěže. Soud by tak měl po zjištění obsahu smlouvy rozhodnout mezitímním rozsudkem o tom, kdo je za vzniklou škodu odpovědný.

V žalobě se mimo jiné uvádí: "ačkoli žalovaný věděl, že ve svém provozu má uloženy ... nebezpečné odpady, nezajistil je takovým způsobem, aby nemohlo dojít k úniku. Jako právnická osoba a podnikatelský subjekt je objektivně odpovědný za škodu, která vznikne při jeho provozní činnosti nebo v důsledku ní." Do doby dokončení textu napadlo v této kauze rozhodnutí.