Projekt pro vyšší transparentnost

Případy

projekt vznikl ve spolupráci s GREENPEACE s podporou nadace OSF

Spolchemie

Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a.s. (dále jen Spolchemie) je podnik chlorové chemie ležící v těsné blízkosti (cca 400 - 500 m) centra města Ústí nad Labem. Provozy chlórové chemie jsou zastaralé a organizace Greenpeace na jejich ekologická a zdravotní rizika upozorňuje systematicky již od poloviny 90. let. Laboratorními analýzami vody a sedimentů prokázalo Greenpeace, že Spolchemie kontaminovala řeku Bílinu řadu nebezpečných chemických látek (např. toluen, xyleny, benzen, ethylbenzen, tetrachlorethylen), včetně perzistentních organických látek (např. DDT, heptachlor, hexachlorbenzen, lindan, methoxychlor).

Posudek EIA

Ministerstvo životního prostředí ČR požadavek Greenpeace na vrácení dokumentace k přepracování odmítlo a dne 6. prosince 2004 zadalo zpracování posudku ing. Václavu Martinovskému. Ten se dne 26. prosince 2004 obrátil na MŽP ČR s doporučením na doplnění dokumentace EIA. MŽP ČR tomuto požadavku vyhovělo a rozhodlo o dopracování dokumentace dne 17. ledna 2005.

 

V únoru 2005 byl zpracován doplněk dokumentace společností AQUATEST[i], přičemž odpovědným řešitelem byl opět Jaroslav Skořepa. Tento doplněk vycházel mimo jiné z připomínek Greenpeace k dokumentaci EIA a zahrnoval zejména „Orientační posouzení zdravotního rizika“ zpracované Zdravotním ústavem se sídlem v Ústí nad Labem, „Doplněk rozptylové studie“ zpracovaný firmou EkoMod Liberec, „Odborný posudek – dioxinový tkaninový filtr REMEDIA D/F TM firmy ENVING, s.r.o. Brno a výtah ze studie „Posouzení možnosti sanace horninového prostředí v prostoru elektrolýzy areálu Spolchemie v Ústí nad Labem“ společnosti KAP a.s.[ii] Doplněk dokumentace byl předán MŽP dne 23. února 2005 a to ho zveřejnilo 24. února 2005.

 

I přes podstatné doplnění dokumentace shledal v ní zpracovatel posudku celou řadu podstatných nedostatků. Mimo jiné dal zapravdu připomínce Greenpeace týkající se rizika úniku dioxinů během termické desorpce zemin. „Je nutno si uvědomit, že při objemu vzdušiny z technologie termické desorpce (1320 m3/hodinu) stačí pro dosažení emisní koncentrace PCDD/F 0,1 ng/m již obsah 0,0000165 ng/g PCDD/F v zemině, tj. téměř o 6 řádů méně, než je limit C Metodického pokynu MŽP ČR. I při nejnižších koncentracích 0,02 ng/g, které byly zjištěny na lokalitě sanace by emise v plynné fázi z termické desorpce dosahovaly cca 120 ng/m3“, to je více než tisíckrát více než povoluje platný limit!

 

Zpracovatel posudku dále uvedl, že souhlasil i s připomínkou Greenpeace žádající zpracování hodnocení rizika z uvolňování dioxinových látek, a proto byla dokumentace dopracována formou doplňku. Ten se však nezabýval možnostmi uvolňování PCDD/F v technologii termické desorpce (podílem PCDD/F, které mohou přejít do kapalné fáze v kondenzátorech a následným čištěním na ČOV, účinností filtru s aktivním uhlím).

 

Zpracovatel posudku proto v návrhu stanoviska proces sanace raději rozděluje na zkušební proces a vlastní sanační záměr. V rámci zkušebního provozu má být na základě výsledků monitoringu zhodnocena možnost nasazení speciálního filtru na výduchy z provozu termické desorpce a zhodnocena účinnost čistírny odpadních vod pro záchyt dioxinových látek.

 

V doplňku dokumentace je sice uvedeno, že kontrola PCDD/F bude prováděna pouze u materiálu vystupujícího z termické desorpce a dále, že v termické desorpci nebude s odpady znečištěnými PCDD/F nakládáno. Nicméně z dokumentace zároveň vyplývá, že zeminy znečištěné dioxiny pod 10 ng/g, budou desorpci podrobeny. Proto by měla být řešena i rizika, spojená s uvolňováním PCDD/F do ovzduší, resp. procesních vod v technologii termické desorpce.

 

Z textu dokumentace dále vyplývá, že monitoring dioxinů bude prováděn pouze u přečištěné zeminy. Zpracovatel posudku však uvádí, že zjištění skutečných hodnot na vstupu i výstupu musí být prvořadou záležitostí při monitoringu v rámci zkušebního provozu. U technologie desorpce i čistírny odpadních vod lze přijmout účinná ochranná opatření (např. filtr na dioxiny u výduchu z termické desorpce, filtry na těžké kovy, respektive úprava nainstalovaných filtrů, intenzifikace technologie čištění vod apod.). Rovněž tak akustickou zátěž lze dle posudku zmírnit použitím mobilních protihlukových stěn, úpravou provozu těžkých mechanismů. Nejvýraznější emise rtuti budou z otevřené jámy, kde budou jisté možnosti snížení emisí. V každém případě však musí být tyto skutečnosti ověřeny v praxi, musí být zajištěn monitoring i v těžené jámě a vyzkoušena možná ochranná opatření (např. navrhované zakrytí jámy). V rámci zkušebního provozu musí být přijatá opatření dále vyhodnocena, a to včetně rizik pro zdraví pracovníků, kteří budou sanační práce provádět.

 

Zpracovatel posudku dále doporučuje věnovat zvýšenou pozornost polétavému prachu. V rámci zkušebního provozu trvá jak na zajištění ochranných opatření (např. skrápění), tak monitoringu. Stejně tak je nutné ověřit předpoklad zpracovatele dokumentace o nepřítomnosti nebo nevýznamné přítomnosti iontových forem rtuti (anorganické i organické).

 

Zpracovatel posudku dále uvádí, že dokumentaci není dostatečně uvedena, komentována a hodnocena přítomnost dioxinů a konstatuje, že musí být systematicky monitorována přítomnost dioxinů v materiálech určených k sanaci a musí být provedena jejich selekce. Nutný je i monitoring emisí vypouštěných do ovzduší a případná instalace filtru. Rovněž tak je nutný monitoring u vypouštěných odpadních vod.

 

Podle posudku nelze souhlasit ani s tvrzením dokumentace, že ostatní kovy se při termické desorpci neuvolní. Jde jen o předpoklad, který musí být v rámci zkušebního provozu ověřen provedením adekvátního monitoringu.

 

Posudek nesouhlasí ani s tvrzením dokumentace, že odkrytá plocha v průběhu sanace bude nevýznamným zdrojem emisí rtuti: Trvalý zdroj emisí na úrovni 40% emisního limitu po dobu cca 10 let je podle posudku třeba považovat za významný.

 

Zpracovatelé dokumentace také nedefinovali hluk z technologie a neuvedli skutečnost provozu drtiče a třídičů v hale, ani při demolicích. Hluk z provozu technologie haly pravděpodobně významně nepřispěje ke zvýšení akustické zátěže v okolí. Technologie však bude provozovávána i v noční době a pak by k ovlivnění mohlo dojít. V každém případě je podle posudku tedy nutné změření stavu za provozu a případné přijetí ochranných opatření (např. izolace budovy).

 

V dokumentaci také není diskutována přítomnost možných dalších polutantů, zejména těžkých kovů a dioxinů. Ty se jistě s kontaminovanou zeminou dostanou do procesu sanace a mohou být přítomny v odpadních vodách. Pro to musí být v rámci zkušebního provozu proveden rozsáhlý monitoring za účelem identifikace znečištění a případně přijetí opatření k intenzifikaci čistícího procesu. Ani rozsáhlý monitoring nezajistí však okamžitý zásah při zvýšené přítomnosti závadných látek. V havarijním řádu musí být proto tyto skutečnosti rozvedeny, hodnoceny s uvedením příslušných opatření. Podle posudku je také v dokumentaci navržený monitoring nedostatečný. Je nutno sledovat především dioxiny, další těžké kovy ale i ostatní kontaminanty, které obecně jsou přítomny v celkové staré zátěži území.

 

Autor posudku se domnívá, že v dokumentaci měly být uvedeny upřesňující údaje o dalších sanačních metodách, např. i principy chemického loužení či gravitační separace. V dokumentaci uvedené údaje jsou příliš obecné a nevypovídající (nepodložené), konstatuje posudek.

 

Dokumentace v popisu metody termické desorpce uvádí, že je vhodná pro jakékoli odpady obsahující rtuť. V navrhovaném režimu však je vhodná pouze pro elementární kovovou rtuť a některé její sloučeniny, nikoliv pro vázanou rtuť obecně. Tvrzení, že tato metoda je schopna dosáhnout sanačních limitů vždy a bez problémů je podle posudku zavádějící a přinejmenším odvážné. Chybí rovněž uvedení referenčních sanací uskutečněných dodavatelem technologie termické desorpce. V dokumentaci chybí i informace o obsahu vázané rtuti a jejích formách, proto doporučuje posudek  provést orientační analýzy v rámci zkušebního provozu.

 

Zpracovatel posudku potvrzuje připomínku Greenpeace, že technologie amalgamové elektrolýzy při použití grafitových elektrod sebou přináší riziko vzniku dioxinů, a tím i kontaminace prostředí, což bylo prokázáno i monitoringem, který byl na lokalitě určené k sanaci proveden v červnu 2004. Koncentrace PCDD/F se sice pohybovaly pod limitní koncentrací C metodického pokynu MŽP ČR, ale i obsahy dioxinů na úrovni limitu B či vyšší mohou být v podmínkách termické desorpce již problematické. Při zpracovaném objemu zeminy 8 tun/hodinu jsou již úrovně toku dioxinů, které se mohou uvolnit z technologie termické desorpce, mezi 0,8 až 4 mg TEQ/hod. Dosažená koncentrace v plynné fázi vstupujícího do filtru s aktivním uhlím tak může být 600 až 3000 ng/m3. Část dioxinů se na filtru s aktivním uhlím zachytí a v hořáku spalujícího zemní plyn se dále naředí na cca 7000 m3/hod. Ale lze očekávat, že velká část dioxinů zkondenzuje do procesních vod, jejichž část je dále vedena na čistírnu odpadních vod a další část má být použita zpět ke zvlhčení zeminy. Lze teoreticky očekávat v procesních vodách koncentrace dioxinů 100 až 500 ng TEQ/l. Při těchto očekávaných koncentracích je i podle nutno se problematiku PCDD/F vážně zabývat.

 

Posudek proto doporučuje proto provést rešeršní studii na téma záchyt dioxinů na aktivním uhlí z plynné a kapalné fáze a podle získaných výsledků upravit velikosti filtrů s aktivním uhlím.

 

Závěrem posudek v rámci celého sanačního zásahu a zejména zkušebního provozu doporučuje soustředit se na:

§         Sledování emisí škodlivin vypouštěných do ovzduší – rtuť a ostatní těžké kovy, PCDD/F.

§         Sledování emisí škodlivin vypouštěných do vod – rtuť a ostatní těžké kovy, PCDD/F.

§         Při nakládání s odpady důsledně provádět hodnocení nebezpečných vlastností odpadů ze zařízení termické desorpce a zpět využívat pouze odpady, odpovídající legislativě ČR. Odpady, které lze využít, důsledně nabízet přednostně k materiálovému využití, a to včetně stavebních sutí, železných a neželených kovů, kabelů, olejů apod.

§         Dodatečně zohlednit zdroje hluku v hale předúpravy, tj. vibrační třídiče, drtič a vibrační rošt na očistu nákladních aut.

Z hlediska ochrany pracovního prostředí připravit a konzultovat všechny plány s odborem pracovní hygieny KHS ÚK v Ústí nad Labem.


[i] Doplněk dokumentace záměru „Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a.s. Ústí nad Labem – sanace zemin kontaminovaných rtutí; AQUATEST a.s., Praha; únor 2005

[ii] Aktualizace analýzy rizik v areálu a. s. Spolchemie v Ústí nad Labem, KAP spol. s r.o., Praha, 12/99