Spolana
Spolana je podnik chlorové chemie ležící na břehu Labe na okraji města Neratovice asi 20 km severozápadně od Prahy.
Soudní procesy - Greenpeace vs FNM ČR
FNM ČR opakovaně odepřel organizaci Greenpeace jak informace o starých ekologických zátěžích ve Spolaně, tak i o procesu přípravy jejich sanací. Po vyčerpání všech ostatních možností Greenpeace podalo Městskému soudu v Praze žaloby pro porušení zákonů o přístupu k informacím (123/1998 Sb. a 106/1999 Sb.)[i].
Greenpeace podalo na FNM ČR žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a žádost o informace podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí[ii]. Na obě žádosti FNM ČR společně odpověděl dopisem z 14. června 2002[iii], v němž sděluje, že informace neposkytne s odůvodněním, že údajně není povinnou osobou ve smyslu zákonů č. 106/1999 Sb. a č. 123/1998 Sb. Ačkoli tento dopis neobsahoval zákonné náležitosti správního rozhodnutí, Greenpeace v zákonné lhůtě proti odmítnutí podal dne 28. června 2002 odvolání[iv]. FNM ČR místo vydaní zákonného rozhodnutí reagoval dalším dopisem ze dne 16. července 2002[v], ve kterém opakovaně sděluje svou odmítavou pozici.
Greenpeace napadlo rozhodnutí žalobou, neboť tímto chováním FNM ČR porušil svojí povinnost poskytovat informace podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. a zákona č. 123/1998 Sb., a tím bylo porušeno právo na svobodný přístup k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb. a podle Listiny základních práv a svobod. Městský soud v Praze vydal 30. září 2002 ve složení senátu JUDr. Ladislav Muzikář, JUDr. Hana Doušková a JUDr. Lenka Vlasáková usnesení č. j. 33 Ca 45/2002-16 kterým rozhodl, že žaloba na přezkoumání rozhodnutí žalovaného o odepření informací podle zákona č. 123/1998 Sb. bude vyloučena k samostatnému projednání před jiným senátem téhož soudu. Řízení o žalobě na přezkoumání rozhodnutí o odepření informací podle zákona č. 106/1999 Sb. potom soud zastavil s odůvodněním, že Fond národního majetku ČR údajně není povinnou osobou podle uvedeného zákona.
Tento názor soudu je však podle JUDr. Petra Kužvarta mylný, neboť Fond národního majetku je veřejnou institucí hospodařící s veřejnými prostředky a má tak povinnost informace podle uvedeného zákona poskytovat. Proto podalo Greenpeace proti usnesení o zastavení řízení dne 18. listopadu 2002 odvolání a věcí se dále zabýval Vrchní soud v Praze
Mezitím byl dne 27. února 2003 vydán nález Ústavního soudu III. ÚS 686/02 ve věci, která byla identická se sporem Greenpeace (tj. Městský soud v Praze zastavil řízení s odůvodněním, že FNM ČR není povinnou osobou dle zákona č. 106/1999 Sb.), přičemž odůvodnění tohoto nálezu obsahovalo argumentaci shodnou s tou, kterou ve svém řízení namítalo Greenpeace. Ústavní soud tak potvrdil, že FNM ČR je veřejnou institucí hospodařící s veřejnými prostředky, neboť naplňuje všechny uvedené definiční znaky. Ohledně argumentace, kterou v tam projednávaném případě použil Městský soud v Praze, která je však identická s odůvodněním usnesení tohoto soudu č.j. 33 Ca 45/2002-16 ve věci žaloby Greenpeace, Ústavní soud uvedl, že se "ocitá v extrémním nesouladu s obsahem obvyklých výkladových metod, jakož i standardní právní dogmatikou vymezenému obsahu právních pojmů, pročež předmětné rozhodnutí nelze než kvalifikovat ve smyslu svévolné aplikace jednoduchého práva, a tím porušení základního práva na řádný proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a porušení základního práva na informace dle čl. 17 Listiny."[vi]
O odkaz na uvedený nález Ústavního soudu bylo doplněno odvolání Greenpeace podané dne 18. listopadu 2002, avšak z důvodu změny v organizaci správního soudnictví nabytím účinnosti zákona č. 150/2002 Sb. (k 1. 1. 2003) nebylo zřejmé, který soud má o odvolání rozhodnout. Vrchní soud v Praze tak postoupil odvolání Nejvyššímu správnímu soudu, který jej tomuto soudu vrátil, a následně bylo odvolání zpět postoupeno Městskému soudu v Praze, který z uvedených procesních důvodů odvolání zamítl dne 30. listopadu 2004[vii].
Vzhledem k tomu, že správní soudy neposkytly v daném řízení ochranu zcela zjevně porušenému právu na svobodný přístup k informacím, rozhodlo se Greenpeace za nové právní úpravy správního soudnictví i judikované povinnosti FNM ČR poskytovat informace na základě zákona č. 106/1999 Sb. podat novou žádost o předmětné informace[viii]. V zákonné lhůtě patnácti dnů však nebyly informace poskytnuty, ani se FNM ČR žádostí Greenpeace jinak nezabýval. Proto Greenpeace podalo dne 18. dubna 2005 odvolání proti fiktivnímu rozhodnutí o odepření informací. FNM ČR však ani na odvolání žalobce ve stanovené lhůtě nijak nereagoval, čímž se má za to, že vydal rozhodnutí, kterým uvedené odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Toto rozhodnutí napadlo Greenpeace dne 26. června 2005 novou žalobou u Městského soudu v Praze.
Také ve věci žádosti dle zákona č. 123/1998 Sb. Městský soud v Praze zcela pominul zákonné postavení FNM ČR i rozsah jeho úkolů a dne 18.července 2003 svým usnesením č.j. 6 Ca 36/2003-20 žalobu ve věci odepření informací dle zákona č. 123/1998 Sb. odmítl. Tím byla opět Greenpeace odepřena soudní ochrana jeho práv, a proto byla proti tomuto usnesení dne 28. července 2003 podána kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten ve svém rozsudku ze dne 27. 10. 2004 č.j. 5 As 46/2003 této stížnosti Greenpeace vyhověl, zrušil uvedené usnesení Městského soudu v Praze, přičemž zkonstatoval, že závěr Městského soudu v Praze neodpovídá zákonné úpravě, a dal tak za pravdu argumentaci Greenpeace, že FNM ČR je právnickou osobou řízenou orgánem státní správy (a tedy v tomto rozsahu splňuje znaky povinné osoby dle zákona č. 123/1998 Sb.).
Řízení o žalobě se však vrací Městskému soudu v Praze, který bude dále o žalobě (při vázanosti právním názorem Nejvyššího správního soudu) ve věci zákona č. 123/1998 Sb. rozhodovat. Dne 27. června 2005 Greenpeace replikovalo na vyjádření FNM ČR v této věci.
Dosavadní výsledky sporu mezi Greenpeace a FNM komentoval JUDr. Ondřej Tošner takto: "Lze konstatovat, že vinou nefunkčnosti správního soudnictví v ČR nelze dosud plně dosáhnout ochrany svých práv (a již vůbec ne v přiměřené lhůtě), což je FNM ČR zneužíváno k bránění ve svobodném přístupu k informacím dle uvedených zákonů i dle Listiny základních práv a svobod."[ix]
Do doby dokončení textu napadla v těchto sporech rozhodnutí.
[i] Žaloba Greenpeace na přezkoumání rozhodnutí Fondu národního majetku ČR o odvolání ze dne 16. 7. 2002 č. j. 240/1740/2002 a ze dne 14. 6. 2002 č. j. 240/1512/2002 o neposkytnutí informací.
[ii] Žádost Greenpeace o informace ze dne 5. 6. 2002.
[iii] Dopis FNM ČR ze 14. 6. 2002 č. j. 240/1512/2002.
[iv] Odvolání Greenpeace ze dne 28. 6. 2002.
[v] Dopis FNM ČR ze dne 16. 7. 2002 č. j. 240/1740/2002.
[vi] Sdělení JUDr. Ondřeje Tošnera.
[vii] Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 7 Ca 199/2003 ze dne 30. listopadu 2004.
[viii] Žádost o informace podána dne 23.3.2005.
[ix] Sdělení JUDr. Ondřeje Tošnera.